Budapeśt 23.06. : Barevná show černé kapely
Maďarsko nás vítá sluníčkem a krásným počasím. Že by koncert zvládnutý v suchu? Uvidíme. Místní fans jsou pověstní dobrou atmosférou při koncertě - ostatně jako ve většině zemí bývalého Východního bloku...
Ve vlaku potkáváme postaršího fanouška z Británie, který sebou vezl pojízdný kufřík, ve kterém měl doslova kuchyň, šatník i obývák :). Bavíme se s ním, a říká že jede s DM celou střední Evropu - navštěvuje jejich koncerty prý už od roku 1984.
Před branami stadionu se štosují hloučky fanoušků už od třetí hodiny odpolední. Oproti Bratislavě tu o mnoho víc převládá černá barva a trička s nápisy Depeche Mode, ze všech možných období kapely. Stadion má omezenou kapacitu, kvůli uzavřenému hornímu patru tribun (z bezpečnostnch důvodů), nicméně necelých 40 000 fans se sem vejde v pohodě.
Tentokrát máme obyčejné stání, až za druhou zábranou, takže neváháme a zaujímáme pozice co nejblíž k pódiu. Teď už jen čtyři hodiny počkat než nastoupí kapela. Ubíhá to nakonec docela rychle, s tradičním humorem, a občasnou komunikací lámanou angličtinou s okolostojícími fanoušky. Čekání opět zkracuje první předkapela Motor - tu už jsem komentoval v článku o Bratislavě - takže je přeskočíme.
Zajímavý byl druhý projekt "Žagar" (snad to píši správně), kytarově-elektronická parta, která mi ze všeho nejvíc připomínala pomalejší Placebo. Koncertní provedení jejich písní nešetřilo dlouhými a táhlými pasážemi psychedelicky se opakujících melodií - některé písně měly i víc než deset minut. Docela to ušlo - tenhle typ melancholické muziky se před Depeche Mode hodí. Jen mě to v závěru už trošičku uspávalo.
Probuzení nastalo úderem deváté intrem písně In Chains. Ačkoliv jsme stáli asi třicet metrů od pódia, fanoušci okolo nás byli možná o něco více živější než v Bratislavě v kotli, kde okolo nás stáli jako sochy. Ono je to ale vždycky dost subjektivní - záleží kde zrovna stojíte, kam se nachomýtnete. Tentokrát jsme se nachomýtli mezi fanoušky dobře znalé textů kapely, kteří odzpívali téměř celý koncert. Bohužel, několik z nich ale reputaci trochu zkazili zbytečnými strkanicemi.
Teprve z větší dálky od pódia jsem mohl vnímat lépe projekci, takže jsem se soustředil hlavně na ní. Ono, popravdě, na pódiu jsem toho stejně příliš nezahlédl, s mojí výškou.
Na pódiu byla kromě projekce navíc i velká koule, na kterou se rovněž promítalo. Tato koule v Bratislavě chyběla - byla nahrazena pouze projekcí zkreslenou jakoby "3D", které efekt kulové projekce nahrazovala.
První "žlutě laděnou" In Chains (s nepřekonatelnou parafrází na "the way you move" v podobě jakési kulaté paní běhajcí fitness), vystřídala "červená" Wrong, s bouřlivým aplausem. Zase malé srovnání s Bratislavou - připadalo mi že zde lidé více zpívali při písních, ale zase v pauzách mezi písněmi byli spíš zticha a vyčkávali, alespon počátku koncertu. Fanoušky zpívané "óóóó" z "Waiting For The Night" zde slavilo opět úspěch - řekl bych že tohle je asi už klasický koncertní popěvek.
Docela zajímavý nápad od fans bylo házení barevných balónků při Policy Of Truth, které korespondovalo s projekcí, ve které rovněž lítaly barevné "kuličky". Z větší dálky do byl efektní pohled. Vůbec, videoprojekce na tomto turné je poměrně zajímavá, už se těším, jestli jí vydají na koncertním DVD jako bonus.
Zhruba v polovině koncertu začalo opět hustě pršet, takže poslední suché části oblečení na nás opět dostaly zabrat, a pracně modelované účesy opět zplihávaly. Nicméně, s popěvkem z But Not Tonigt šlo všechno hned líp :) Dave reagoval na déšť trochu posmutněle - "Its rainy day...". Díky dešti na chvíli i vypadla projekce na plátna po stranách, a při Master And Servant na chvíli vypadla hlasová linka - tady jsem si nebyl jistý, zda Dave měl problém s hlasem, či mu zlobil mikrofon, ale zhruba minutu nechal zpívat fanoušky a držel si rukou krk s omluvným úsměvem.
K písni Peace byl celý videoklip, složený ze záběrů, z nichž mnohé znamenaly pravý opak míru - výbuchy atomových bomb, demonstrace na ulicích, nepokoje či válka...ale i srazy hippies, oslavy na ulicích a různé prapodivné pochody. V závěru koncertu zase následovalo hodně erotického náboje - ať už videoklip Strangelove s lechtivými záběry dvou dívek na gauči, v nejhezčích momentech "zakalený" do červena, anebo projekce k Personal Jesus s ladně se vlnící dívkou (pro potěchu pánů), ale i s ladně se vlnícími členy Depeche Mode (pro potěchu dam). Tady Anton trošku vykrádal sám sebe - projekce "stínů na barevné pozadí" nápadně připomínala tu, kterou měla I Feel You při Devotional Tour. Tipuju ale, že zcela jistě záměrně.
Závěrečné "staré klasiky" rozhýbaly i rozmávaly stadion, a při poslední Waiting For The Night opět zůstali Dave i Martin v bezpečí pod střechou pódia. Oba vylezli na molo během koncertu jenom jednou, poprvé Martin s kytarovým sólem, a při písní Peace vyšel Dave pobídnout fanoušky ke zpěvu.
Konec koncertu, a my jdeme hledat afterparty a přežít na ranní bus... Tady jen poznamenám že maďarská afterparty byla o třech různě žánrově laděných scénách (DM, electro& 80s, a DM karaoke bar), a jak jinak, podle očekávání na electro scéně nejvíc mezi zdejšími letěla domácí Bonanza Banzai, která by se dala popularitou přirovnat asi k pozici našeho Oceánu. Potkáváme starého známého anglického putovatele - obývák, kuchyň i šatník nechal v nádražní úschovně a roztáčí to zde na Ultravox... Těší se na koncert do Prahy a pak do Paříže... No, docela by mě zajmalo co vlastně dělá za práci a jak to má s rodinou :).
A my se do Prahy těšíme také, See You ve čtvrtek!
-sin-
FOTKY
VIDEA
Setlist :
In Chains
Wrong
Hole To Feed
Walking In My Shoes
Its No Good
A Question Of Time
Precious
Fly On The Windscreen
Jezebel
A Question Of Lust
Come Back
Peace
In Your Room
I Feel You
Policy Of Truth
Enjoy The Silence
Never Let Me Down Again
Stripped
Master And Servant
Strangelove
Personal Jesus
Waiting For The Night
Sdílet
Komentáře (nové dole):
jeanmarre :
30. června 2009, 10:37
Zajel jsem si na DM Budapešti a fakt nátěr! Uměli si nazvučit koncert, ne jako v Práglu.
Krieger :
2. července 2009, 18:09
V Budapešti nás bylo víc ale nepoznal jsem nějaký velký rozdíl ve zvuku oproti Praze….
Ve vlaku potkáváme postaršího fanouška z Británie, který sebou vezl pojízdný kufřík, ve kterém měl doslova kuchyň, šatník i obývák :). Bavíme se s ním, a říká že jede s DM celou střední Evropu - navštěvuje jejich koncerty prý už od roku 1984.
Před branami stadionu se štosují hloučky fanoušků už od třetí hodiny odpolední. Oproti Bratislavě tu o mnoho víc převládá černá barva a trička s nápisy Depeche Mode, ze všech možných období kapely. Stadion má omezenou kapacitu, kvůli uzavřenému hornímu patru tribun (z bezpečnostnch důvodů), nicméně necelých 40 000 fans se sem vejde v pohodě.
Tentokrát máme obyčejné stání, až za druhou zábranou, takže neváháme a zaujímáme pozice co nejblíž k pódiu. Teď už jen čtyři hodiny počkat než nastoupí kapela. Ubíhá to nakonec docela rychle, s tradičním humorem, a občasnou komunikací lámanou angličtinou s okolostojícími fanoušky. Čekání opět zkracuje první předkapela Motor - tu už jsem komentoval v článku o Bratislavě - takže je přeskočíme.
Zajímavý byl druhý projekt "Žagar" (snad to píši správně), kytarově-elektronická parta, která mi ze všeho nejvíc připomínala pomalejší Placebo. Koncertní provedení jejich písní nešetřilo dlouhými a táhlými pasážemi psychedelicky se opakujících melodií - některé písně měly i víc než deset minut. Docela to ušlo - tenhle typ melancholické muziky se před Depeche Mode hodí. Jen mě to v závěru už trošičku uspávalo.
Probuzení nastalo úderem deváté intrem písně In Chains. Ačkoliv jsme stáli asi třicet metrů od pódia, fanoušci okolo nás byli možná o něco více živější než v Bratislavě v kotli, kde okolo nás stáli jako sochy. Ono je to ale vždycky dost subjektivní - záleží kde zrovna stojíte, kam se nachomýtnete. Tentokrát jsme se nachomýtli mezi fanoušky dobře znalé textů kapely, kteří odzpívali téměř celý koncert. Bohužel, několik z nich ale reputaci trochu zkazili zbytečnými strkanicemi.
Teprve z větší dálky od pódia jsem mohl vnímat lépe projekci, takže jsem se soustředil hlavně na ní. Ono, popravdě, na pódiu jsem toho stejně příliš nezahlédl, s mojí výškou.
Na pódiu byla kromě projekce navíc i velká koule, na kterou se rovněž promítalo. Tato koule v Bratislavě chyběla - byla nahrazena pouze projekcí zkreslenou jakoby "3D", které efekt kulové projekce nahrazovala.
První "žlutě laděnou" In Chains (s nepřekonatelnou parafrází na "the way you move" v podobě jakési kulaté paní běhajcí fitness), vystřídala "červená" Wrong, s bouřlivým aplausem. Zase malé srovnání s Bratislavou - připadalo mi že zde lidé více zpívali při písních, ale zase v pauzách mezi písněmi byli spíš zticha a vyčkávali, alespon počátku koncertu. Fanoušky zpívané "óóóó" z "Waiting For The Night" zde slavilo opět úspěch - řekl bych že tohle je asi už klasický koncertní popěvek.
Docela zajímavý nápad od fans bylo házení barevných balónků při Policy Of Truth, které korespondovalo s projekcí, ve které rovněž lítaly barevné "kuličky". Z větší dálky do byl efektní pohled. Vůbec, videoprojekce na tomto turné je poměrně zajímavá, už se těším, jestli jí vydají na koncertním DVD jako bonus.
Zhruba v polovině koncertu začalo opět hustě pršet, takže poslední suché části oblečení na nás opět dostaly zabrat, a pracně modelované účesy opět zplihávaly. Nicméně, s popěvkem z But Not Tonigt šlo všechno hned líp :) Dave reagoval na déšť trochu posmutněle - "Its rainy day...". Díky dešti na chvíli i vypadla projekce na plátna po stranách, a při Master And Servant na chvíli vypadla hlasová linka - tady jsem si nebyl jistý, zda Dave měl problém s hlasem, či mu zlobil mikrofon, ale zhruba minutu nechal zpívat fanoušky a držel si rukou krk s omluvným úsměvem.
K písni Peace byl celý videoklip, složený ze záběrů, z nichž mnohé znamenaly pravý opak míru - výbuchy atomových bomb, demonstrace na ulicích, nepokoje či válka...ale i srazy hippies, oslavy na ulicích a různé prapodivné pochody. V závěru koncertu zase následovalo hodně erotického náboje - ať už videoklip Strangelove s lechtivými záběry dvou dívek na gauči, v nejhezčích momentech "zakalený" do červena, anebo projekce k Personal Jesus s ladně se vlnící dívkou (pro potěchu pánů), ale i s ladně se vlnícími členy Depeche Mode (pro potěchu dam). Tady Anton trošku vykrádal sám sebe - projekce "stínů na barevné pozadí" nápadně připomínala tu, kterou měla I Feel You při Devotional Tour. Tipuju ale, že zcela jistě záměrně.
Závěrečné "staré klasiky" rozhýbaly i rozmávaly stadion, a při poslední Waiting For The Night opět zůstali Dave i Martin v bezpečí pod střechou pódia. Oba vylezli na molo během koncertu jenom jednou, poprvé Martin s kytarovým sólem, a při písní Peace vyšel Dave pobídnout fanoušky ke zpěvu.
Konec koncertu, a my jdeme hledat afterparty a přežít na ranní bus... Tady jen poznamenám že maďarská afterparty byla o třech různě žánrově laděných scénách (DM, electro& 80s, a DM karaoke bar), a jak jinak, podle očekávání na electro scéně nejvíc mezi zdejšími letěla domácí Bonanza Banzai, která by se dala popularitou přirovnat asi k pozici našeho Oceánu. Potkáváme starého známého anglického putovatele - obývák, kuchyň i šatník nechal v nádražní úschovně a roztáčí to zde na Ultravox... Těší se na koncert do Prahy a pak do Paříže... No, docela by mě zajmalo co vlastně dělá za práci a jak to má s rodinou :).
A my se do Prahy těšíme také, See You ve čtvrtek!
-sin-
FOTKY
VIDEA
Setlist :
In Chains
Wrong
Hole To Feed
Walking In My Shoes
Its No Good
A Question Of Time
Precious
Fly On The Windscreen
Jezebel
A Question Of Lust
Come Back
Peace
In Your Room
I Feel You
Policy Of Truth
Enjoy The Silence
Never Let Me Down Again
Stripped
Master And Servant
Strangelove
Personal Jesus
Waiting For The Night
|
jeanmarre : |
30. června 2009, 10:37 |
|
Zajel jsem si na DM Budapešti a fakt nátěr! Uměli si nazvučit koncert, ne jako v Práglu. |
|
Krieger : |
2. července 2009, 18:09 |
|
V Budapešti nás bylo víc ale nepoznal jsem nějaký velký rozdíl ve zvuku oproti Praze…. |
(c)