EVROPA 1993

18. června, Praha – Dnes večer jsme měli DALŠÍ předkapelu. Místní chlapci. Jmenovali se „Sonic Smell“. Ano, slyšeli jste dobře: „Sonic Smell“. Promiňte, ale ani sedmdesát let komunismu nemůže omluvit to, že si kapela dá název, který v podstatě znamená „Obrovský smrad“. FÍÍÍ!

 

7. července, Toulon – Většina z nás sedí v letadle letíc po skončení show z Toulonu do Lisabonu, kromě Fletche, který odletěl domů, aby byl na své zítřejší narozeniny s rodinou. Jak si myslíte, že byl dlouho doma? „29 hodin, 29 hodin...“

 

21. července, Frankfurt – Psal se rok 1978 a on byl mladý pankáč, který se tajně vplížil na jeviště a tancoval ve svých bondage kalhotách vedle Joea Strummera. Když se přiřítili roadies, aby ho sebrali, rozběhl se plnou rychlostí, a jak letěl do davu, na vteřinu se vznášel, napůl hrdina, napůl anděl. Když přistál, uvědomil si, že není rok 1978 ale 1993 a on je zpěvákem Depeche Mode a dvanáct tisíc Němců se mu snaží strhnout kalhoty.

 

24. července, Zeebrugge – Dnes byl uveden velký Belga Beach festival. Ten festival skutečně JE na pláži, ale Belga není přímořský skvost Zeebrugge, ve skutečnosti je to značka příšerných cigaret. Kapela byla dnes večer výtečná, třebaže se ta osoba nahoře rozhodla pustit sprchu. Dav přesto zůstal v dobré náladě a Dave, aby ukázal solidárnost, šel přímo do přední části jeviště a tančíc bos úplně promokl. Zdá se, že z nějakého důvodu má odpor k čemukoli kovovému. Dnes večer jsme měli v zákulisí obrovský výpadek elektrického proudu (asi ve stejné době Dave zastrčil do zásuvky svůj vysoušeč vlasů...)

 

Severní Amerika A SPOJENÉ KRÁLOVSTVÍ 1993

6. září, Quebec – Dnes večer jsme zkoušeli a zítra máme zahajovací noc severoamerické části turné. Hotel nám dneska poslal sdělení (ve francouzštině), Kessler ho přeložil. V zásadě tam bylo napsáno, že veškerý elektrický proud bude v důsledku probíhajících prací mezi pátou ranní v hotelu odpojen. To nám to nemohli dát vědět, když jsme si ten pokoj před třemi týdny rezervovali? Sdělení také oznamovalo, že bude poskytován zvláštní „personál“, aby ve tmě „pomáhal“ hostům do jejich pokojů. Co tohle mělo sdělit, bylo: „Několik velkých, tlustých, ošklivých, hloupých policajtů mimo službu vám bude silnými baterkami svítit do obličeje, zatímco na vás budou chrlit oplzlosti ve francouzštině, naznačujíc tak, že nemáte žádné oprávnění být v hotelu, což jim dává všechna práva k tomu, aby vám odepřeli vstup do pokojů, za které jste zaplatili spoustu peněz. Podepsáno Vedení“. Jak si dokážete představit, následovala rvačka a Dave se připletl do jedné z nich. Tohle píšu během sezení v čekárně místního chládku, zatímco se Kessler snaží dostat Davida a Darrella Ivese (šéf ochranky) ven na kauci. Jeden člen kapely je ve vězení a to jsme ještě ani neodehráli jediné vystoupení!

 

17. září, Pittsburgh – Nelíbí se mi to tady. Rozhodl jsem se obveselit osazenstvo klubu, ve kterém jsme byli, tím, že jsem si sundal oblečení a oblékl si dívčí šaty. Martin, aby nebyl překonán, udělal to samé, ale opominul tu část o dívčích šatech. Pan Gahan byl k ruce se svou kamerou, ale film záhadně zmizel. Dnes v noci jsem se pomodlil k Bohu: „Prosím, nenuť mě se sem víckrát vracet.“

27. září, Hampton – Po osmi dnech jsme opustili New York. Všichni vypadali, že to tam milují. Letěli jsme na místo zvané Hampton ve Virginii a museli přistát v hurikánu. To není něco, co bych doporučoval. Není to legrace. Není to nic bombastického a není to chytré. Naším malým šestnáctimístným letadlem to míchalo jako s krutonem v salátu Caesar. Nemohli jsme přistát ve Virginii nebo Severní Karolíně kvůli hurikánu a neměli jsme dost paliva, abychom se dostali do Atlanty. Martin a já jsme se snažili udržovat náladu zpíváním písniček od Buddy Hollyho a Patsy Cline, ale pak se stalo něco děsivého – druhý pilot a letušky si začali ŠEPTAT. Co oni věděli, co my ne? Hřmění a blesky se stupňovaly, zatímco burácení motorů nabíralo na hlasitosti, a žerty šly stranou. Pak to bylo vážně děsivé. Znenadání, jak jsme proletěli mrakem, všechno utichlo. Hřmění přestalo, motory vrněly a my si připadali, jako bychom byli unášeni vzduchem, když se oblaka proměnila v růžovou mlhu, a já si poprvé v životě skutečně myslel, že umřu. A potom PRÁSK! Turbulence začala znovu, modlitby začaly znovu (David svírajíc krucifix!) a našim pilotům se nějak podařilo dostat nás dolů vcelku. Nicméně po noci strávené v hotelu v Hamptonu jsme usoudili, že letadlo havarovalo, my všichni jsme zemřeli a teď jsme v pekle.

 

23. října, Detroit – Sobotní noc v Detroitu, právě jsme tady odehráli dvě skvělé show (v pátek a v sobotu) a je to domovské město naší bezpečnostní agentury, takže jsme navštívili nejlepší kluby a bylo o nás velmi dobře postaráno atd. Potom, během párty na pokoji, David Gahan, nejvíce k nehodám náchylný člověk na světě, udělal něco, co x lidí dělá každý den – otevřel si láhev piva. Až na to, že Daveovi se zároveň nějak podařilo uříznout si prst.

 

2. listopadu, Denver – Ubohý starý Martin L. Gore. Právě jsem viděl, jak ho vyvlekli z jeho pokoje oblečeného jen do páru hedvábných trenýrek a do páru velkých želízek. Dvě obrovité policistky vrazily do jeho pokoje a zatkly ho za to, že „dělal přílišný hluk“. Zábavné na tom bylo, že jsme jeho stereo po několika stížnostech vypnuli. A zdroj obtěžující hlasitosti? Martinův neblaze proslulý pronikavý hlas. „Můžu ještě říct jen jedinou věc!?!...“

 

Exotic / Summer TOUR 1994

 

20. února, Cape Town – Božínku, božínku. Možná, že tohle turné nosí smůlu. Alan, já a Jerry Meltzer (ochranka) jsme si dnes večer vyšli na dobrou italskou večeři. Museli jsme odejít předčasně, protože Alan si stěžoval na bolesti břicha. Zpátky na hotelu šel do svého pokoje, ale odmítal, aby se na něj přišel podívat doktor, protože to bylo „jenom z přejezení“. Šel jsem do mého pokoje, abych mu opatřil nějakou jedlou sodu, a když jsem při zpáteční cestě vycházel z výtahu, na vzdálenost třiceti yardů jsem uslyšel křik vycházející z Alanova pokoje, který zněl, jako by tam kastrovali psa bez umrtvení. Vytáhl jsem ho z jeho pokoje do čekajícího auta a než jsme dorazili do nemocnice, měl pěnu u úst a vykřikoval fráze, které zněly jako výňatky z „Bohemian Rhapsody“. Lékaři ho vyšetřili a potvrdili, že má ledvinový kámen, určitě ne způsobený „přejezením“. Alan trval na tom, že ten kámen může vyjít přirozenou cestou (jako by jím procházel ježek podle Kesslera), ale naneštěstí doktoři trvali na tom, že do oka jeho mužství vsunou laser... (au!)

 

16. března, Hong Kong – Přečtěte si o tom vše! Martin Gore pije příliš mnoho broskvového šnapsu a povídá si se smetákem! Přísahám, že se to stalo. Jen se zeptejte Alana.