Návrat Krále 1998 - díl 2.
Pokračujeme dalším svědectvím z doby před deseti
lety, z doby kdy (obrazně řečeno s malou parafrází jistého
Tolkienova románu) nastal třetí díl etapy návštěv Depeche Mode
v Praze, a pro mnohé fans Návrat Krále…
Právo, 16.9.1998
Zcela zaplněná Sportovní hala na pražském Výstavišti včera
aplaudovala vystoupení britské elektronické skupiny Depeche Mode.
PRAHA – Spíš setkání vyznavačů jakéhosi kultu než
„obyčejný" koncert připomínalo včerejší vystoupení Depeche Mode. Do
posledního místa vyprodaná Sportovní hala sledovala koncert ve stavu
vytržení, připomínajícím spíš náboženský obřad. Jeho hlavním
ceremoniářem pak byl vokalista David Gahan, tu zachmuřeně trpící, jindy na
sebe beroucí podobu dramatického mesiáše. Depeche Mode se v Praze
představili jako trio, spolu s Gahanem na pódiu stáli ještě Martin
Gore a Andy Fletcher – proti minulému pražskému koncertu tedy chyběl
klávesista Alan Wilder, který mezitím její řady opustil. Zvuk ze scény
ovšem posilovali i doprovodní muzikanti a vokalisté. Kapela ve
Sportovní hale předvedla průřez svou téměř dvacetiletou kariérou –
její koncertní šňůra se ostatně pořádá při příležitosti vydání
kompilace singlových hitů Depeche Mode. Publikum, v němž většinu
tvořili diváci s tvorbou Depeche Mode dokonale seznámení, pak na
každou píseň spolehlivě a nadšeně reagovalo. Velmi emotivní ostatně bylo
i včerejší setkání členů kapely se zástupci jejich zdejšího
početného fanklubu.
Hudba Depeche Mode uhranula již několikátou generaci teenagerů. Na
internetu ale lze najít i svědectví dospělých lidí, kteří sami sebe
označují za „gahanoliky", pro které se písně Depeche Mode a
shromažd'ování sebenepatrnějších zmínek o kapele, otištěných
v jakémkoli médiu, stalo posedlostí a v některých případech
i návykem v pravém slova smyslu. Na jedné z mnoha
internetových stránek DM lze najít příběh americké fanynky, jejíž
život hudba Depeche Mode téměř dokonale rozvrátila. Bezděčně ji
zachránil sám David Gahan – začátkem devadesátých let si nechal
narůst dlouhé vlasy a udělat tetování, čímž ji znechutil a její
posedlost pak polevila.
David Gahan: Jsem klišé
Apel hudby skupiny z britského Basildonu tkví asi v její
naléhavé vážnosti a obřadnosti, písně Depeche Mode jsou zároveň
náročné a obecně přístupné. Často vyjadřují pocit jakéhosi velmi
„fotogenického" zoufalství okořeněného efektní (pseudo) duchovností a
často i velmi sexuálním podtextem, to vše je duši ztrápeného
teenagera často velmi blízké. Hudba Depeche Mode mu tak dává možnost
vnímat své prožitky jako hlubší a významnější. Sám Gahan ostatně
v jednom časopiseckém rozhovoru s nezvyklou upřímností přiznal:
„Jsem klišé."
Ona líbivá temnota, jež z hudby DM vyzařuje, však v jeho
vlastním životě nabrala velmi konkrétní a dosti drsnou podobu.
V devadesátych letech musel svést úporný boj s heroinovým
návykem, který ho na určitou dobu připravil o možnost kontaktu
s vlastním dítětem a dohnal ho k vážně míněnému, naštěstí
však nevydařenému (a široce medializovanému) pokusu o sebevraždu.
Během posledních let se často spekulovalo o rozpadu kapely, Gahanovi se
však podařilo se návyku zbavit a dostat svůj život pod kontrolu.
Skupinu Depeche Mode založili v roce 1976 klávesisté Vince
Clarke (později odešel do skupin Yazoo a potom Erasure) a Andrew Fletcher.
Kapela jako jedna z prvních svůj zvuk založila výhradně na
syntezátorech, její písně tehdy víceméně odpovídaly duchu vlny
takzvaných nových romantiků. Hlavním architektem dnešního zvuku Depeche
Mode se stal Martin Gore, který do kapely nastoupil po Clarkeově odchodu. Za
nejlepší alba DM jsou považovány desky People Are People (1984), Some Great
Reward (1984), Catching up with Depeche Mode (1985), Black Celebration (1986) a
Music for Masses (1987). V devadesátých letech skupina natočila
studiová alba Violator (1990), Songs of Faith & Devotion (1993).
Další díly
seriálu „Návrat krále 1998“
Předchozí seriály :
Černá revoluce 1988
Oddaná Sparta 1993
-sin-
Sdílet
Komentáře (nové dole):
intelpetr :
8. prosince 2008, 23:41
Zdá se, že ten novinář má v historii DM trochu guláš :-)
Helča :
16. prosince 2008, 22:43
Těžký průšvih,zejména na konci článku,když autor článku napsal,že Martin Gore nastoupil do DM po Clarkově odchodu.Asi by si měl důkladněji pročíst kompletní biografii kapely od A-Z a nepsat takové bludy:-(
Právo, 16.9.1998
Zcela zaplněná Sportovní hala na pražském Výstavišti včera aplaudovala vystoupení britské elektronické skupiny Depeche Mode.
PRAHA – Spíš setkání vyznavačů jakéhosi kultu než „obyčejný" koncert připomínalo včerejší vystoupení Depeche Mode. Do posledního místa vyprodaná Sportovní hala sledovala koncert ve stavu vytržení, připomínajícím spíš náboženský obřad. Jeho hlavním ceremoniářem pak byl vokalista David Gahan, tu zachmuřeně trpící, jindy na sebe beroucí podobu dramatického mesiáše. Depeche Mode se v Praze představili jako trio, spolu s Gahanem na pódiu stáli ještě Martin Gore a Andy Fletcher – proti minulému pražskému koncertu tedy chyběl klávesista Alan Wilder, který mezitím její řady opustil. Zvuk ze scény ovšem posilovali i doprovodní muzikanti a vokalisté. Kapela ve Sportovní hale předvedla průřez svou téměř dvacetiletou kariérou – její koncertní šňůra se ostatně pořádá při příležitosti vydání kompilace singlových hitů Depeche Mode. Publikum, v němž většinu tvořili diváci s tvorbou Depeche Mode dokonale seznámení, pak na každou píseň spolehlivě a nadšeně reagovalo. Velmi emotivní ostatně bylo i včerejší setkání členů kapely se zástupci jejich zdejšího početného fanklubu.
Hudba Depeche Mode uhranula již několikátou generaci teenagerů. Na internetu ale lze najít i svědectví dospělých lidí, kteří sami sebe označují za „gahanoliky", pro které se písně Depeche Mode a shromažd'ování sebenepatrnějších zmínek o kapele, otištěných v jakémkoli médiu, stalo posedlostí a v některých případech i návykem v pravém slova smyslu. Na jedné z mnoha internetových stránek DM lze najít příběh americké fanynky, jejíž život hudba Depeche Mode téměř dokonale rozvrátila. Bezděčně ji zachránil sám David Gahan – začátkem devadesátých let si nechal narůst dlouhé vlasy a udělat tetování, čímž ji znechutil a její posedlost pak polevila.
David Gahan: Jsem klišé
Apel hudby skupiny z britského Basildonu tkví asi v její naléhavé vážnosti a obřadnosti, písně Depeche Mode jsou zároveň náročné a obecně přístupné. Často vyjadřují pocit jakéhosi velmi „fotogenického" zoufalství okořeněného efektní (pseudo) duchovností a často i velmi sexuálním podtextem, to vše je duši ztrápeného teenagera často velmi blízké. Hudba Depeche Mode mu tak dává možnost vnímat své prožitky jako hlubší a významnější. Sám Gahan ostatně v jednom časopiseckém rozhovoru s nezvyklou upřímností přiznal: „Jsem klišé."
Ona líbivá temnota, jež z hudby DM vyzařuje, však v jeho vlastním životě nabrala velmi konkrétní a dosti drsnou podobu. V devadesátych letech musel svést úporný boj s heroinovým návykem, který ho na určitou dobu připravil o možnost kontaktu s vlastním dítětem a dohnal ho k vážně míněnému, naštěstí však nevydařenému (a široce medializovanému) pokusu o sebevraždu. Během posledních let se často spekulovalo o rozpadu kapely, Gahanovi se však podařilo se návyku zbavit a dostat svůj život pod kontrolu.
Skupinu Depeche Mode založili v roce 1976 klávesisté Vince Clarke (později odešel do skupin Yazoo a potom Erasure) a Andrew Fletcher. Kapela jako jedna z prvních svůj zvuk založila výhradně na syntezátorech, její písně tehdy víceméně odpovídaly duchu vlny takzvaných nových romantiků. Hlavním architektem dnešního zvuku Depeche Mode se stal Martin Gore, který do kapely nastoupil po Clarkeově odchodu. Za nejlepší alba DM jsou považovány desky People Are People (1984), Some Great Reward (1984), Catching up with Depeche Mode (1985), Black Celebration (1986) a Music for Masses (1987). V devadesátých letech skupina natočila studiová alba Violator (1990), Songs of Faith & Devotion (1993).
Další díly seriálu „Návrat krále 1998“
Předchozí seriály :
Černá revoluce 1988
Oddaná Sparta 1993
-sin-
|
intelpetr : |
8. prosince 2008, 23:41 |
|
Zdá se, že ten novinář má v historii DM trochu guláš :-) |
|
Helča : |
16. prosince 2008, 22:43 |
|
Těžký průšvih,zejména na konci článku,když autor článku napsal,že Martin Gore nastoupil do DM po Clarkově odchodu.Asi by si měl důkladněji pročíst kompletní biografii kapely od A-Z a nepsat takové bludy:-( |
(c)