18.06. Milan
Další obří stadion San Siro v Miláně (kapacita
85 000) navštívilo okolo 60 000 fans. Stadion dle videí vypadá
jako téměř „plný dům“ – impozantní pohled.
Report z koncertu ( J.J.John, classikrock.blogspot.com)
Je to už téměř 25 let, co jsem viděl naposled Depeche Mode
naživo, a tak jsem samozřejmě nemohl odmítnout nabídku kamaráda, který
měl dvě vstupenky na včerejší koncert v Miláně. Jak bych si mohl
nechat ujít příležitost poznat, kterak se změnila tato dlouhověká
technopopová kapela, která tvořila soundtrack mého mládí raných 80.let,
spolu se Softcell a dalšími?
Okolo osmé hodiny jsme přišli ke stadionu, kde už stál zhruba
dvoutisícový dav. U turniketů se vytvořila neskutečná zácpa.
Organizace při vstupu nebyla úplně zvládnutá – takže když koncert
ve 21:00 začínal, mnozí fanoušci ještě nebyli ani na stadioně, a další
zase zoufale hledali svůj příslušný sektor, bez nějaké známky pomoci
pořadatelů. Tohle by se v civilizovaných zemích nemělo stávat.
(Pozn. překl. : v středoevropských „DM fanatických
státech“ zní poněkud zvláštně, že by většina fans přišla na
koncert až v osm večer. Jiný kraj, jiný přístup :)
Na rozdíl od minulého turné bylo pódium rozložené symetricky –
troje klávesy s velkou koulí a bicí nástrojovkou uprostřed.
Pohybující se část kapely byli především Martin Gore a zpěvák David
Gahan.
Zbývající část scény tvořily gigantické obrazovky, na kterých se
střídaly projekce. O mocný zvuk se staral PA systém s devíti
centrálními satelity vicícími hrozivě okolo stage – jinými slovy
– fantastické vybavení.
Tento koncert byl hlavně ve znamení nového alba „Sounds Of the
Universe“, na čemž samozřejmě není nic špatného. Ovšem celý
rytmus se opíral o silný nárazový groove, který nebyl úplně
adekvátně podpořený dostatečně silnými nízkými frekvencemi (např. ve
zvucích kláves), takže po počátečním nadšení jsem si šel za hodinu
odskočit na bar.
Nosnými písněmi byly spíše věci 90.roku výše – starší
věci postrádaly onu mladickou vitalitu. Ovšem s výjimkou finálních
přídavků Never Let me Down Again či Master And Servant.
Show byla do puntíku naplánovaná od začátku do konce – takže
muzikantská práce spočívala víceméně v dodržování jednotlivých
kroků – bez velkých možností improvizace, či delšího dialogu
s fanoušky. Zkrátka, karty byly rozdány na stole už před
koncertem.
Další report (italsky, s několika fotkami) : varesenews.it
VIDEA
FOTKY
Setlist :
In Chains
Wrong
Hole To Feed
Walking In My Shoes
It's No Good
A Question Of Time
Precious
Fly On The Windscreen
Little Soul
Home
Come Back
Peace
In Your Room
I Feel You
Policy Of Truth
Enjoy The Silence
Never Let Me Down Again
Stripped
Master And Servant
Strangelove
Personal Jesus
Waiting For The Night
Zpět na seznam koncertů
Sdílet
Komentáře (nové dole):
Další obří stadion San Siro v Miláně (kapacita
85 000) navštívilo okolo 60 000 fans. Stadion dle videí vypadá
jako téměř „plný dům“ – impozantní pohled.
Report z koncertu ( J.J.John, classikrock.blogspot.com)
Je to už téměř 25 let, co jsem viděl naposled Depeche Mode naživo, a tak jsem samozřejmě nemohl odmítnout nabídku kamaráda, který měl dvě vstupenky na včerejší koncert v Miláně. Jak bych si mohl nechat ujít příležitost poznat, kterak se změnila tato dlouhověká technopopová kapela, která tvořila soundtrack mého mládí raných 80.let, spolu se Softcell a dalšími?
Okolo osmé hodiny jsme přišli ke stadionu, kde už stál zhruba dvoutisícový dav. U turniketů se vytvořila neskutečná zácpa. Organizace při vstupu nebyla úplně zvládnutá – takže když koncert ve 21:00 začínal, mnozí fanoušci ještě nebyli ani na stadioně, a další zase zoufale hledali svůj příslušný sektor, bez nějaké známky pomoci pořadatelů. Tohle by se v civilizovaných zemích nemělo stávat. (Pozn. překl. : v středoevropských „DM fanatických státech“ zní poněkud zvláštně, že by většina fans přišla na koncert až v osm večer. Jiný kraj, jiný přístup :)
Na rozdíl od minulého turné bylo pódium rozložené symetricky – troje klávesy s velkou koulí a bicí nástrojovkou uprostřed. Pohybující se část kapely byli především Martin Gore a zpěvák David Gahan.
Zbývající část scény tvořily gigantické obrazovky, na kterých se střídaly projekce. O mocný zvuk se staral PA systém s devíti centrálními satelity vicícími hrozivě okolo stage – jinými slovy – fantastické vybavení.
Tento koncert byl hlavně ve znamení nového alba „Sounds Of the Universe“, na čemž samozřejmě není nic špatného. Ovšem celý rytmus se opíral o silný nárazový groove, který nebyl úplně adekvátně podpořený dostatečně silnými nízkými frekvencemi (např. ve zvucích kláves), takže po počátečním nadšení jsem si šel za hodinu odskočit na bar.
Nosnými písněmi byly spíše věci 90.roku výše – starší věci postrádaly onu mladickou vitalitu. Ovšem s výjimkou finálních přídavků Never Let me Down Again či Master And Servant.
Show byla do puntíku naplánovaná od začátku do konce – takže muzikantská práce spočívala víceméně v dodržování jednotlivých kroků – bez velkých možností improvizace, či delšího dialogu s fanoušky. Zkrátka, karty byly rozdány na stole už před koncertem.
Další report (italsky, s několika fotkami) : varesenews.it
VIDEA
FOTKY
Setlist :
In Chains
Wrong
Hole To Feed
Walking In My Shoes
It's No Good
A Question Of Time
Precious
Fly On The Windscreen
Little Soul
Home
Come Back
Peace
In Your Room
I Feel You
Policy Of Truth
Enjoy The Silence
Never Let Me Down Again
Stripped
Master And Servant
Strangelove
Personal Jesus
Waiting For The Night
Zpět na seznam koncertůReport z koncertu ( J.J.John, classikrock.blogspot.com)
Je to už téměř 25 let, co jsem viděl naposled Depeche Mode naživo, a tak jsem samozřejmě nemohl odmítnout nabídku kamaráda, který měl dvě vstupenky na včerejší koncert v Miláně. Jak bych si mohl nechat ujít příležitost poznat, kterak se změnila tato dlouhověká technopopová kapela, která tvořila soundtrack mého mládí raných 80.let, spolu se Softcell a dalšími?
Okolo osmé hodiny jsme přišli ke stadionu, kde už stál zhruba dvoutisícový dav. U turniketů se vytvořila neskutečná zácpa. Organizace při vstupu nebyla úplně zvládnutá – takže když koncert ve 21:00 začínal, mnozí fanoušci ještě nebyli ani na stadioně, a další zase zoufale hledali svůj příslušný sektor, bez nějaké známky pomoci pořadatelů. Tohle by se v civilizovaných zemích nemělo stávat. (Pozn. překl. : v středoevropských „DM fanatických státech“ zní poněkud zvláštně, že by většina fans přišla na koncert až v osm večer. Jiný kraj, jiný přístup :)
Na rozdíl od minulého turné bylo pódium rozložené symetricky – troje klávesy s velkou koulí a bicí nástrojovkou uprostřed. Pohybující se část kapely byli především Martin Gore a zpěvák David Gahan.
Zbývající část scény tvořily gigantické obrazovky, na kterých se střídaly projekce. O mocný zvuk se staral PA systém s devíti centrálními satelity vicícími hrozivě okolo stage – jinými slovy – fantastické vybavení.
Tento koncert byl hlavně ve znamení nového alba „Sounds Of the Universe“, na čemž samozřejmě není nic špatného. Ovšem celý rytmus se opíral o silný nárazový groove, který nebyl úplně adekvátně podpořený dostatečně silnými nízkými frekvencemi (např. ve zvucích kláves), takže po počátečním nadšení jsem si šel za hodinu odskočit na bar.
Nosnými písněmi byly spíše věci 90.roku výše – starší věci postrádaly onu mladickou vitalitu. Ovšem s výjimkou finálních přídavků Never Let me Down Again či Master And Servant.
Show byla do puntíku naplánovaná od začátku do konce – takže muzikantská práce spočívala víceméně v dodržování jednotlivých kroků – bez velkých možností improvizace, či delšího dialogu s fanoušky. Zkrátka, karty byly rozdány na stole už před koncertem.
Další report (italsky, s několika fotkami) : varesenews.it
VIDEA
FOTKY
Setlist :
In Chains
Wrong
Hole To Feed
Walking In My Shoes
It's No Good
A Question Of Time
Precious
Fly On The Windscreen
Little Soul
Home
Come Back
Peace
In Your Room
I Feel You
Policy Of Truth
Enjoy The Silence
Never Let Me Down Again
Stripped
Master And Servant
Strangelove
Personal Jesus
Waiting For The Night
(c)